Červencová knihovna

29.6.2011

V červencovém příspěvku naší knihovny navazujeme na naší aktualitu o semináři k problematice ekologických souvislostí ocelářské výroby v ČR z 31.5. t.r.. Eurofer – Evropská konfederace ocelářských průmyslů - k této velmi závažné problematice zpracoval principielní stanovisko a provolání.

Překotně níže stručně charakterizovaný zaváděný systém EU bez kontextu se  zbytkem světa, mimochodem s několikanásobně vyšší výrobou oceli než EU a navíc s vysokým potenciálem růstu objemu výroby oceli, dostává v krajních hodnoceních z pohledu nepochybně až sebezničujících důsledků označení jako hororový scénář kolapsu průmyslu. Ukazuje, že současná politika opouští stále více   kalkulační princip – princip podnikatelské zodpovědnosti -  a nahrazuje jej hazardem spekulací.

Evropa samotná musí v souvislosti s ocelí znovu zvážit svou jednostrannou emisní politiku - EUROFER

Současné globální závazky pro redukce emisí skleníkových plynů neodevzdají výsledky, považované IPCC za nezbytné pro omezení nárůstu globální teploty až o 20C, aby bylo možné vyhnout se změně klimatu. Naproti tomu závazky, přijaté světovými lídry v prosinci 2009 v Copenhagenu a poté, povedou k dalšímu ohromnému nárůstu v globálních emisích. EU neuspěla ve své vlastní vyhlášené roli světového lídra v klimatu za účelem vést potřebné následovníky; v tomto případě nikdo další nenásledoval a evropské jednostranné cíle jsou nyní sebezničující.

Například závazek, přijatý Čínou k redukci jejích emisí CO2o 40% ve srovnání s obvyklou úrovní jí efektivně dovoluje zvýšit emise o 75% až 90% do r. 2020. To je nárůst o 5 až 9 mld. t CO2 jen za 10 let, nárůst, který samotný bude mnohem vyšší, než jsou dnešní celkové evropské emise.

Odborníci předpovídají, že globální roční výroba oceli vzroste z 1,3 mld. t v r. 2010 na 2,3 mld. t v r. 2020. Tento nárůst bude generovaný vně Evropy, z velké části ve vynořujících se ekonomikách, s nárůstem v emisích CO2 v rozsahu 2,5 mld. t v globálním ocelářském sektoru.

Tyto příklady ukazují, že boj o životní prostředí nemůže být vyhraný bez adekvátních závazků vyspělých i vynořujících se zemí. Ukazuje také absurditu politiky klimatu EU, která nedovoluje růst z hlediska uhlíku nejefektivnějším ocelářským společnostem ve světě a zanechává dokonce nejlepší performery nechráněné, s miliardami dodatečných jednostranných nákladů. Ocelářský průmysl EU možná bude mít náklady v rozsahu 25 mld. eur ve 3. období obchodování emisemi EU (2013-20), náklady, které jejich konkurenti nemusejí nést. Evropské společnosti budou mít méně kapacity na investování do výzkumu a vývoje objevných technologií pro redukci jejich vlastních emisí a pro inovativní řešení, které zredukuje emise v dalších sektorech. Jenom ohromné investice do výzkumu a vývoje a rozvoj objevných technologií je jediným prostředkem pro úlevu pro člověkem způsobenou změnu klimatu.

Idea "stanov hranice a obchoduj" byla opuštěna nebo odmítnuta každou jinou velkou ekonomikou ve světě - USA, Kanadou, Austrálií a Japonskem. Obchodování emisemi není politikou, která je hnací sílou ekologické akce od výrobního průmyslu. Uvalené na průmysl, jako je ocel, který má emise z procesů, které nemohou být stlačeny natrvalo, jednoduše vytváří zátěž, která odrazuje investice, poškozuje růst, ohrožuje konkurenceschopnost a - pokud je aplikována jednostranně, je z hlediska životního prostředí kontraproduktivní. To je důvod, proč všechny další ekonomiky, nehledě na Evropu, odmítly uvedenou ideu.

Směrnice EU pro obchodování emisemi a její 21% hranice selhaly ve vytváření úrovně hracího pole pro průmysly v Evropě. Zatímco naši globální rivalové rostou rychle, kvazi-zákaz růstu pod ETS bude vést přímo k úniku CO2, výroby a pracovních míst.

Další zvyšování vlastního cíle EU, které se v současné době diskutuje, bude pohánět odchod výroby z Evropy ne přes noc, ale bude to stálý proces, který již probíhá po určitou dobu v důsledku rámcových podmínek v EU. Únik je faktem: studie Policy Exchange (změna politiky) ukazuje, že EU je jen na dráze uspokojit svůj cíl z Kjóta, protože emise se vztahují "offshore", k zemím, jako je Čína. Říká, že celkový únik uhlíku EU včetně - například - uhlíku, vyprodukovaného během výroby oceli, vyvezené z Číny do Evropy, se mezi r. 1990 až 2006 zvýšil o 47%.

Odpovědí na změnu klimatu není nutit průmysl k přemístění. Jako součást řešení jen průmysl může najít řešení pro udržitelný přístup ke změně klimatu.

Evropský ocelářský průmysl zredukoval emise na tunu oceli asi o 50% mezi r. 1970 až 2005. Mezi r. 1990 a 2005 samotným byly redukce 21%. Průmysl je nyní blízko k limitům toho, co mohou dokázat současné technologie, a jakékoli další zlepšení bude potřebovat vývoj objevných technologií a těžké investice. Projekty, jako je ULCOS (Ultra Low CO2Steelmaking - Výroba oceli s ultranízkým CO2), s různými slibnými novými technologiemi pro další redukci emisí z výroby oceli, budou potřebovat tvrdé investice, mají-li být úspěšné. Nicméně absurdita politiky EU je, že důchody z aukcí povolenek na CO2 a další ekologické daně nebudou vplývat zpět, aby sloužily prohlašovanému cíli konvertování ekonomiky tak rychle a hladce, jak to bude možné, do nízkouhlíkaté ekonomiky s konkurenceschopnými cenami energie. Jsou to tudíž jednoduše daně, které spíše brání, než podporují výzkum a vývoj.

Evropský ocelářský průmysl má mnoho co nabídnout. Je nezanedbatelnou součástí nejúspěšnějších hodnotových řetězců na světě, rozvíjí a realizuje v Evropě tisíce různých, inovativních řešení v oceli.

Průmysl obstarává základy pro inovace, trvanlivost, redukce CO2 a úspory energie v aplikacích, rozmanitých a vitálních, jako jsou automobily, výstavba, strojírenství, zboží pro domácnost, vybavení pro lékaře a větrné věže.

Nedávná studie, vypracovaná Boston Consulting Group o německém ocelářském průmyslu, srovnává úspory CO2 z inovativních ocelářských aplikací, jako jsou mnohem účinnější elektrárny, větrné turbiny nebo lehčí vozidla, s emisemi CO2 z výroby oceli. Studie ukazuje potenciály úspor, které lze dosáhnout přes užití oceli, a nikoli s dalšími materiály.

V průměru je 70% instalací větrných elektráren vybudováno z oceli. V blízké budoucnosti budou větší instalované elektrárny používat turbiny velkého rozsahu od 7 MW do 12 MW, a budou potřebné zcela nové designy pro 15 MW až 20 MW pro další zvýšení výkonnosti. Nová řešení z oceli budou hrát hlavní v roli v dosahování tohoto cíle, například u turbin a generátorů.

Je rozhodující uchovat silný, inovativní a konkurenceschopný průmysl. Jednosměrně aplikovaná politika klimatu musí být sdílena a implementována na ochranu konkurenceschopnosti průmyslu v Evropě až do doby vytvoření globální úrovně hracího pole pro mezinárodně obchodované, na uhlík náročné zboží.

Tlak na průmysl by se tudíž neměl zvyšovat dalšími jednostrannými cíli, které nejsou podpořeny technologií. Politika musí spíše podporovat, než být překážkou vývoje technologií, nezbytných pro redukce uhlíku. Jen průmysl se umí postarat o aplikace, které jsou zásadní.

 

Ing. Ambrož

 

Hutnictví železa, a.s. > Novinky > Archiv > Červencová knihovna

Aktuální novinky

Hutní výroby - srpen
Memorandum 

Zasílání novinek HŽ

Mediální partner

 

Hutní výroby

Hutní výroby - srpen

Spolupráce