Hutnictví železa > Novinky > Červnová knihovna

Červnová knihovna

1.6.2009

Prohlášení evropského ocelářského průmyslu pro členy Evropského parlamentu 2009 - 2014

Červnový příspěvek věnujeme společnému prohlášení (manifestu) ocelářských společností EU – členů evropské konfederace ocelářských společností Eurofer, adresovanému Evropskému parlamentu. Připojeny jsou webové adresy všech signatářských společností.

Eurofer v něm naléhá na Parlament EU, aby podpořil konkurenceschopnost oceli. Asociace evropských výrobců oceli Eurofer vyzývá kandidáty, soutěžící v červnových volbách do evropského parlamentu, aby vzali za svou politiku ochrany mezinárodní konkurenceschopnosti ocelářských společností EU. Perspektivní členy evropského parlamentu žádá zejména o "podporu politiky EU ve změně klimatu, která zajistí vyrovnané hrací pole pro evropské výrobce oceli s jejich konkurenty ze zemí vně EU", a o "uskutečnění energických akcí pro zajištění volných trhů a naprosto jasné posílení obchodních zákonů EU pro zabezpečení férové soutěže se zeměmi vně EU". Eurofer říká, že než budou odsouhlaseny mezinárodní cíle v redukci dioxidu uhlíku pro výrobce oceli, EU musí "zmírnit náklady, vztahující se k programu obchodování s emisemi pro sektory s rizikem úniku uhlíku tím, že bude nadále alokovat 100% povolenek na emise bezplatně, na základě náročných, avšak dosažitelných orientací". Eurofer také říká, že EU musí "plně kompenzovat nárůsty cen elektrické energie, vztahující se k programu obchodování emisemi", které by jinak ovlivňovaly konkurenceschopnost výrobců oceli s elektrickými obloukovými pecemi, a měly by knock-on efekt na průmysl šrotu. Pokud jde o obchod, Eurofer podporuje požadavek, aby EU "energicky vystupovala proti subvencovaným ocelářským produktům a produktům za dumpingové ceny" ze zemí vně EU, zejména proto, že ocelářské společnosti v EU individuálně uvádějí výrobu do rovnováhy se sníženou poptávkou. Tolik stručná charakteristika samotným Euroferem.

Text prohlášení

Pro Evropský parlament budou r. 2009 - 2014 dobou velké politické změny, s novými úlohami a odpovědnostmi pro členy EP. Avšak k tomu dojde proti pozadí největší ekonomické výzvy od založení Evropského společenství uhlí a oceli (předchůdce Evropské unie) v r. 1951, které přímo vedlo k prvnímu Evropskému zákonodárnému shromáždění. Zásadní je, že členové EP přijímají politická rozhodnutí, která přispějí k normálním podmínkám na finančních trzích a ochrání pracovní místa v základních odvětvích, která jsou základními kameny pro obnovu evropské ekonomiky.

V posledních několika desetiletích dosáhl Evropský parlament zákonodárnou moc ve většině oblastí evropské politiky, zejména v těch, které se přímo nebo nepřímo dotýkají evropského průmyslu a jeho zaměstnanců - například problémy vnitřního trhu, změna klimatu, životní prostředí, zdraví, výzkum a doprava. Až bude Lisabonská dohoda ratifikovaná všemi členskými státy, pravomoci Evropského parlamentu budou rozšířeny na téměř všechny k průmyslu se vztahující záležitosti, a významně na obchod.

Dnes není v Evropské unii dosažena žádná seriózní a udržitelná průmyslová politika bez zapojení Evropského parlamentu jako rovnoprávného spolu-zákonodárce s Radou. Evropský ocelářský průmysl vítá tento vývoj, i když připouští, že vzestup ve sféře vlivu Parlamentu klade větší odpovědnost na členy Evropského parlamentu pro zajištění udržitelného rozvoje všech evropských ekonomik a blahobytu evropských občanů.

Evropský ocelářský průmysl je páteří prosperity Evropy. Je nepostradatelnou součástí evropského dodávkového řetězce, rozvíjení a zpracování tisíců různých nových ocelářských řešení v Evropě. Ocelářský průmysl má dlouhou tradici investování do ekologicky zdravé a energeticky účinné výroby. Ocel poskytuje základ pro inovace, trvalou odolnost a úspory energií v aplikacích, tak různorodých a životně důležitých, jako jsou automobily, výstavba, lékařské přístroje, bílé zboží a větrné turbiny. Ocel je 100% recyklovatelná - aniž by ztratila něco ze svých vlastností, bez ohledu na to, kolikrát je přetavena a opětně upotřebena - a tudíž podstatně přispívá k dlouhodobému uchování fundamentálních zdrojů pro budoucí generace.

Evropský ocelářský průmysl je světovým lídrem v tomto sektoru: jeho souhrnné roční důchody převyšují 200 mld. eur, přímo zaměstnává 420 tisíc osob a vyrábí více než 200 mil. t oceli ročně. Více než 500 míst s výrobou oceli ve 22 členských států Evropské unie poskytuje přímo nebo nepřímo práci a živobytí pro miliony obyvatel Evropy.

Ochrana jejích základních průmyslů je životně důležitým předpokladem pro prosperitu a udržitelný rozvoj Evropské unie. Zásadní proto je, aby evropští zákonodárci podporovali přínosy, které výroba oceli v Evropě přináší svým občanům. Evropský parlament by měl přijímat jen takovou legislativu, která uchovává mezinárodní konkurenceschopnost evropských ocelářských společností, a měl by rozhodně reagovat na restrikce a narušování mezinárodního obchodu ocelí a trhů zeměmi vně Evropské unie. V souladu s tím musí evropská politika zajistit pro evropský ocelářský průmysl vyrovnané mezinárodní hrací pole.

Požadujeme, abyste jako člen Evropského parlamentu:

prosazoval politiku EU ve změně klimatu, která pro evropské výrobce oceli zajišťuje vyrovnané hrací pole s konkurenty ze zemí mimo EU.

usiloval o to, aby EU podporovala výzkum a vývoj nových technologií pro redukci emisí z výroby oceli a pro efektivnější použití oceli.

podporoval "lepší řízení" redukcí administrativního a finančního zatížení evropské ekologické legislativy při současném zlepšování úrovně ochrany životního prostředí

zabezpečoval konkurenceschopné ceny energie v Evropě.

podnikal energické akce pro zajištění volných trhů a striktního posílení obchodních zákonů EU s cílem zabezpečit férovou soutěž se zeměmi vně EU.

vytvářel účinnou strategii EU pro zajištění přístupu k surovinám.

Změna klimatu - zajišťování vyrovnaného hracího pole s konkurenty vně EU

Jaký je status quo?

Evropští výrobci oceli zredukovali emise CO₂ od sedmdesátých let o více než 50% a o více než 20% mezi referenčním rokem Kjóta, r. 1990, a r. 2005. Emise ze stávajících technologií pro integrovanou (vysokopecní) výrobu oceli téměř dosáhly svého minima, a v EU je bez nových výrobních technologií dosažitelné jen malé další zlepšení. Avšak evropští výrobci oceli se zavázali, že dále přispějí k cílům EU ve změně klimatu vč. cílů v programu EU v obchodování emisemi (ETS - emissions trading scheme).

Co musí udělat Evropský parlament?

Evropské ocelářské společnosti jsou mimořádně citlivé na jednostranně uvalené náklady, protože celkový objem dovozů do a exportů z EU27 představují 30-40% evropské tržní poptávky. Bez vyrovnaného hracího pole v politice změny klimatu se budou rivalové - výrobci oceli z nečlenských států EU těšit neférové konkurenční výhodě, která bude narušovat globální trh pro ocel a omezovat budoucí investice v EU, a to povede k úniku uhlíku.

Proto se výrobci ocelí ze zemí vně EU musejí zavázat ke stejným, ověření schopným a vynutitelným cílům v redukci CO₂ v rámci mezinárodní dohody o změně klimatu, která bude pokrývat přinejmenším 85% světové výroby oceli. EU a přesně devět zemí - Brazílie, Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Rusko, Turecko, Ukrajina a USA - odpovídají za cca 90% světové výroby surové oceli, která v r. 2007 dosáhla 1,35 mld. t. Protože Čína samotná odpovídá za cca 500 mil. t (35%), je její plná účast v mezinárodní dohodě nezbytná.

Do doby, než bude taková dohoda implementována, musí EU zmírňovat k ETS se vztahující náklady pro sektory s rizikem úniku uhlíku tím, že bude nadále alokovat 100% emisních povolenek bezplatně, založených na problematických, ale dosažitelných orientacích. Tyto orientace musejí brát plně v úvahu fakt, že ocelářský průmysl doložitelně recykluje procesní (odpadové) plyny, které souhrnně odpovídají asi za 80% emisí CO₂, z primární výroby oceli. EU musí také plně kompenzovat s ETS spojené nárůsty v cenách elektrické energie. Ocelářské provozy, které využívají elektrické obloukové pece, které jako vstup téměř výhradně využívají ocelový šrot, representují 40% výroby evropského ocelářského průmyslu. Tyto provozy jsou mimořádně závislé na cenách elektrické energie. Pokud by se tato část ocelářského průmyslu stala neschopnou konkurence v důsledku s ETS spojeným nárůstům cen energie, byly by vlivy na tyto evropské výrobce oceli a průmysl recyklace šrotu mimořádně vážné.

Výzkum a vývoj - investování do inovací a nových technologií jako nejvyšší priorita

Jaký je status quo?

Výzkum a vývoj (R&D - research and development) je báze pro zavádění nových technologií, přátelských k životnímu prostředí, které jsou nepostradatelné pro prosperitu Evropy. Evropský ocelářský průmysl je trvale zapojen do tohoto procesu přes vývoj nových typů oceli se specifickými charakteristikami, a inovativními způsoby užití oceli, které řeší požadavky specifických aplikací. Tímto způsobem průmysl velmi přispěl - například - k redukci emisí CO₂ z automobilů a ke zlepšení energetické účinnosti budov, a bude v tom pokračovat. Avšak k další redukci svých vlastních emisí CO₂ bude ocelářský průmysl EU nyní potřebovat vyvinout objevné technologie. Prostřednictvím účasti v Evropské platformě technologie oceli (ESTEP - European Steel Technology Platform) průmysl pracuje spolu s Evropskou komisí a členskými státy na financování dlouhodobých projektů, zaměřených na změnu technologií výroby. Nejambicióznější je ULCOS (Ultra Low CO₂ Steelmaking - výroba oceli s ultra nízkým CO₂), který se zaměřuje na redukci emisí CO₂ z výroby oceli o 50% do r. 2050. Pro druhou etapu tohoto projektu byl v březnu 2009 identifikován rozpočet s více, než 800 mil. euro; velká část z toho bude na projekt se dvěma etapami, sestávající z pilotní nové vysokopecní technologie s recyklací kychtového plynu a poté demonstrace velkého rozsahu, která dále inkorporuje zachytávání uhlíku a skladování v podzemí (CCS - carbon capture and underground storage). Bude-li úspěšná, tato technogie by mohla být pro širší aplikaci v průmyslu připravena po r. 2020.

Co musí udělat Evropský parlament?

EU by měla stimulovat výzkum a vývoj inovativních, k životnímu prostředí přátelských technologií výroby v mnohem větším rozsahu, než byl v minulosti, zvláště v ekonomicky riskantních a velmi drahých pilotních a demonstračních fázích. Finanční podpora a úzká spolupráce mezi institucemi EU, členskými státy a průmyslem jsou předpokladem pro dosažení cílů v obou - v politice změn klimatu EU, i v lisabonské strategii. Rámcový výzkumný program EU a důchody z ETS musejí být tudíž primárně použity na vývoj a demonstrace nových technologií pro redukce emisí u zdroje a pro efektivní užití oceli v produktech po proudu. To nejenomže Evropě pomůže zredukovat její vlastní emise, ale obstará také alternativní technologie a redukce emisí celosvětově. Podpora R&D je také potřebná pro zajištění vysoce kvalitních pracovních míst v evropském ocelářském průmyslu a tudíž udržení Evropské unie jako regionu se silnou průmyslovou páteří, v níž ocelářský průmysl zůstane hybnou sílou technologických inovací.

Životní prostředí a lepší řízení - redukující administrativní a finanční zatížení

Jaký je status quo?

Evropská ekologická legislativa je nepostradatelná pro udržitelný rozvoj Evropské unie a řádného fungování vnitřního trhu. Je tudíž všeobecně přijímána evropským ocelářským průmyslem, který se zavázal soustavně zlepšovat svůj ekologický výkon. Avšak zde došlo k velkému nárůstu objemu nařízení pro životní prostředí, každoročně přijímaných evropskými institucemi (téměř 100 jen r. 2008 samotném!), a mnohá z nich se ocelářského průmyslu týkají přímo nebo nepřímo. Došlo také ke stálému nárůstu objemu předkládaných zpráv a shromažďování údajů. Tyto nové požadavky regulátorů představují dohromady ohromnou byrokratickou a finanční zátěž, protože vytvářejí duplikáty a někdy protichůdnou legislativu, a ohrožují konkurenceschopnost ocelářského průmyslu EU. Navíc je vytvářena právní nejistota a předpovídatelné oslabování neustálým posouváním cílů a odpovídajícími kvazi-nepřetržitými úpravami legislativních nástrojů. Náklady, spojené s těmito soustavnými změnami, daleko převyšují přínosy. Příklady mohou být kombinované efekty nařízení Integrated Prevention Pollution and Control (Integrovaná prevence znečišťování a kontrola - IPPC, Industrial Emissions - průmyslových emisí), National Emission Celllings (NEC - národní horní hranice emisí), Ambient Air Quality (AAQ - kvalita ovzduší okolí) a diskuze okolo potenciálu programu obchodování emisemi SO₂/NO_x.

Co musí udělat Evropský parlament?

Mnohem větší úvahy a pozornost musejí být dány zabezpečení, že legislativa EU, zvláště ekologická legislativa, bude strukturována a implementována způsobem, který neovlivňuje mezinárodní konkurenceschopnost našeho průmyslu. Zákonodárci musejí zachovat jednoduchost legislativy, zredukovat objem nových opatření, vyhnout se duplikátům nebo protichůdným nařízením a nadměrným požadavkům na zprávy, a brát v úvahu národní zvláštnosti a zásady podpory. Všem novým opatřením by měly předcházet nezaujaté a pragmatické analýzy nákladové efektivity, opatření by měla být realistická v úrovních ambicí, technicky dosažitelná a být prováděna s realistickými konečnými termíny pro jejich implementaci. A zejména, žádné nové legislativní návrhy by neměly být předkládány do doby, než uplyne rozumné časové období po jejich plné implementaci ve všech členských státech EU.

Energie - dosahování konkurenceschopných cen energie v Evropě

Jaký je status quo?

Mezinárodně konkurenceschopné ceny energie se zajištěním dodávek energie jsou životně důležité pro úspěch energeticky náročných průmyslů, jako je ocel, a musejí být tudíž považovány za nejzákladnější cíl energetické politiky EU. Až dosud liberalizace evropských trhů elektrickou energií a přírodním plynem nepřinesla takové nákladové redukce, ve které energie spotřebovávající průmysly doufaly. Konkurence mezi evropskými dodavateli energie je stále nedostatečná pro to, aby byla dosažena podstatná redukce cen energie. Ve stejné době se vynořuje rozdíl v nabídce a poptávce v mnoha zemích EU, což bude vyžadovat ohromné investice.

Co musí udělat Evropský parlament?

Pro liberalizaci evropských energetických trhů je třeba rychle implementovat 3. energetický balík, a povzbudit expanzi trans-evropských energetických sítí. To podpoří soutěž a vybuduje reálný společný celoevropský energetický trh. Zásadní je, že průmysloví odběratelé mají přístup k dodávkám energie za rozumné ceny, srovnatelné s cenami, dostupnými pro jejich konkurenty. Ve stejné době je třeba vytvořit takové podmínky politiky, které dovolí vyjednání dlouhodobých kontraktů pro dodávky mezi dodavateli a velkými spotřebiteli energie. Široký mix energie bez diskriminace mezi technologiemi by měl být základem pro nákladovou efektivitu a zajištění dodávek energie. Podporovány by měly být obnovitelné energie, i když s vyhnutím se nadměrným nákladům na stimulaci. Je třeba se vyhnout jakýmkoli jednostranným opatřením, vedoucím k vyšším cenám energie v Evropě, jako jsou ta, která vyplývají z ETS Evropské unie, energetických daní nebo poplatků za obnovitelnost (renewable fees), omezení nebo kompenzací tak, aby energeticky náročné průmysly nebyly povzbuzovány k přemístění do zemí vně EU. To je zvlášť důležité pro zajištění neustálé recyklace ocelového šrotu v na energii náročných ocelárnách s elektrickými obloukovými pecemi v EU, pro které je šrot téměř výhradním vstupem.

Obchod - zajištění volných trhů a posílení obchodních zákonů EU pro garanci férové soutěže

Jaký je status quo?

V důsledku těžké závislosti na dovozech a vývozech evropský ocelářský průmysl silně podporuje liberalizaci mezinárodního obchodu pod záštitou WTO. A EU je nejotevřenější velký trh ve světě, zatímco ocel vyrábějící země vně EU využívají mnoho druhů restrikcí obchodu nebo narušování, které poskytují vykonstruované výhody pro jejich vlastní průmysly. Ty zahrnují širokou škálu vládních intervencí vč. dovozních bariér (jako jsou cla, nebo restriktivní licencování), exportní stimuly (jako jsou slevy z daně z přidané hodnoty nebo nulové exportní daně) a subvencování. Populárními se staly také kampaně "Kupuj národní ocel". Opatření pro překonání ekonomické krize, jak bylo odsouhlaseno G20 v listopadu 2008, zatím nevedla k moratoriu na vytváření nových obchodních bariér - naopak v nich došlo k dramatickému nárůstu, nejnápadněji v ocelářském sektoru.

Co musí udělat Evropský parlament?

Mnohem více než dosud je nyní pro evropský ocelářský průmysl zvlášť potřebná mezinárodní konkurence a úroveň hracího pole, protože ocelářské společnosti v EU individuálně vyrovnávají výrobu s redukovanou poptávkou. EU se musí postarat o vyrovnanou úroveň hracího pole, energicky vést akce proti produktům za dumpingové ceny a subvencovaným výrobkům. Evropské zákony na ochranu obchodu a postupy patří mezi nejliberálnější ve světě a musejí být používány v jejich vrcholném rozsahu, jestliže ocelářský průmysl EU a - jako důsledek - evropská ekonomika jako celek nemají potenciálně trpět neodčinitelným poškozováním.

Suroviny - nastolení účinné strategie pro zajištění přístupu

Jaký je status quo?

Jako mnoho dalších výrobních průmyslů je výroba oceli závislá na zdrojích, které jsou v Evropě vzácné. V případě vysokopecní výroby oceli to znamená železné rudy dobré kvality a koksovatelné uhlí. V r. 2008 evropský ocelářský průmysl dovezl okolo 150 mil. t železné rudy a 200 mil. t uhlí. Ceny železné rudy a uhlí v posledních letech explodovaly v důsledku zvýšené poptávky od vynořujících se ekonomik. Strana nabídky selhala v udržení tempa s touto zvýšenou poptávkou; lze očekávat, že tato situace se znovu vrátí poté, co skončí současná ekonomická krize. Nabídka byla omezena, protože trhu dominuje několik aktérů, zejména Vale, BHP Billiton a Rio Tinto. Tito tři důlní giganti kontrolují více než 70% světového námořního trhu železnou rudou. Navíc mnoho zemí vně EU brání přístupu k jejich surovinám přes restrikce exportů, subvencování dovozů a další vykonstruované bariéry obchodu pro ochranu svých domácích průmyslů.

Co musí udělat Evropský parlament?

Evropský ocelářský průmysl vítá sdělení Komise o "Iniciativě v surovinách" (The Raw Materials Inititive), přijaté v listopadu 2008, a také iniciativy k zajištění dodávek surovin pro sektor energetiky. Požadujeme, aby ti, kdo v EU vytvářejí rozhodnutí, to přijali jako bázi pro rozvoj integrované strategie. Přednost v obchodní politice EU musí být dána vytváření úrovně hracího pole pro přístup k metalurgickým surovinám, stejně jako struktuře vnějších vztahů EU s třetími zeměmi. Akce EU musejí zejména zahrnovat aplikace pravidel EU pro soutěž pro garantování skutečné soutěže a na obranu proti další koncentraci na mezinárodních trzích surovinami.

* * *

Květen 2009

Překlad: Ing. Bílková