Lednová knihovna

V lednovém příspěvku naší knihovny uvádíme překlad dokumentu zveřejněného worldsteel asociací. Představovat jí již nemusíme, neboť se  výtahy významných či úplnými zněními dokumentů této celosvětově působící organizace v naší knihovně zabýváme.

Ještě v roce 2007 panoval v ocelářském průmyslu optimismus, který v dalších letech  zejména v hospodářsky vyspělých zemích přešel do stadia jeho útlumu a až k  pesimismu. Ocelářství je tradičním barometrem stavu hospodářství a na krizové situace reaguje jako jedno z prvních odvětví průmyslu.

Celá paleta faktorů dnes znesnadňuje provést jednoznačnou předpověď, jak dlouho bude toto období recese trvat. Jedním z rozhodujících je i otázka zabezpečenosti vstupů, kterou se zabývá úvaha generálního ředitele worldsteel pana Edwina Bassona.

Přestože hlavním mottem je závažnost vlivu ocelářských vstupů na ocelářský průmysl, jistě je možno ocenit také informace a názory, které ukazují na intenzitu materiálních potřeb ocelářství svázaných se surovinami a i  postavení oceli a ocelářského průmyslu v životě.

WORLDSTEEL ASSOCIATION

Vysoké ceny surovin - požehnání nebo kletba pro ocelářský průmysl?
EUnited Metallurgy General Assembly
Brusel, 8. listopadu 2011

Dámy a pánové,
děkuji vám za přátelské pozvání, abych se k vám připojil na vašem dnešním shromáždění.
Budeme dnes hovořit o ocelářském průmyslu a o hodnocení vlivu jednoho z jeho hlavních dnešních problémů a o tom, jak průmysl bude tento problém řešit.

Ocel jako globální, ale fragmentovaný průmysl

Dnešní ocelářský průmysl je enormně velký průmysl. Očekává se, že globální spotřeba bude v r. 2011 okolo 1,39 mld. t. Pro Evropu má být podle očekávání poměrný objem 155 mil. t. Předpokládá se, že pro tolik oceli bude muset být dopraveno okolo 3,12 mld. t surovin z dolů do továren. Pro EU27 to předpokládá dopravit 340 mil. t surovin, a protože EU27 má velmi málo vysoce kvalitních surovin, téměř celý tento objem je dovážený.

Doprava surovin pro průmysl výroby oceli EU samotné vyžaduje přes 2400 cest velkokapacitních lodí (47 týdně nebo okolo 9 za den) a 136 tis. vlakových nákladů (2600 týdně nebo okolo 520 vlaků za den pro samotnou Evropu). A to dokonce nezahrnuje ocel, vyrobenou a přepravovanou z ocelářského závodu.

Stačí říci, že tento obrovský průmysl podepírá velkou část moderní průmyslové společnosti.
Navzdory svému rozsahu ocelářský průmysl dnes stále zůstává relativně fragmentovaný. Největší výrobce globálně, ArcelorMittal, dnes představuje méně než 8% globální výrobní kapacity, a celková kapacita 10 největších výrobců stále dosahuje o něco méně než 400 mil. t, nebo 20,7% globální výrobní kapacity.

Na rozdíl od toho jsou dodávky železné rudy globálně v rukách tří velmi velkých společností, s dalším globálním producentem na značně vzdáleném 4. místě. Ocel je nejenom užívána v průmyslu, ale je životně důležitá pro mnoho infrastruktury, požadované pro růst a rozvoj společenství.

Od r. 2000 globálně zažíváme vliv růstové fáze zejména jedné společnosti - Číny, a jsme na prahu ekonomického probouzení dalšího potenciálního obra - Indie.

Efekty růstu super velmocí na vynořujících se trzích

Rychlý růst Číny jako velkého výrobce oceli mezi r. 2001 až 2010 měl podstatný vliv na globální rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou u surovin na výrobu oceli. Největší vliv byl ten, že nárůst v poptávce posunul sílu zpět do dodávkového řetězce, čímž umožnil dodavatelům surovin při této příležitosti být cenově mnohem agresivnější, než v minulosti.

Tam, kde dříve - například - byly ceny železné rudy dojednávány na roční bázi, rostoucí poptávka po železné rudě od Číny vedla především k rozvoji životaschopného spot trhu v železné rudě.

Tentokrát byla cena železné rudy na spot trhu podstatně vyšší, než ekvivalent ceny na trhu s kontrakty. To - za druhé - vedlo k požadavku dodavatelů surovin, že cena železné rudy, dodávané podle kontraktů, musí být napojena na ceny na spot trhu.

To nakonec vedlo k situaci, kde jsou ceny železné rudy stanovovány kvartálně, založené na cenové úrovni na spot trhu. Po impozantním výkonu v růstu během uplynulých tří desetiletí čínská ekonomika vykazuje signály podstatných změn.

Všeobecně se očekává, že fixní investice (investice do fixních aktiv), primární driver růstu v Číně, budou nahrazeny rostoucím zaměřením na spotřební výdaje jako základu pro růst. Musíme očekávat, že se Čína blíží k důležitému bodu obratu na své cestě růstu.

Budeme se muset podívat na to, jak přesměrování prvků čínského ekonomického růstu ovlivní poptávku po oceli. Povede to k vytvoření rostoucích čistých exportů čínského ocelářského průmyslu, nebo ne? Jaký to bude mít vliv na poptávku po surovinách - zejména po železné rudě - během doby?

Vidíme také Indii, která napíná své svaly pro větší roli ve světové ekonomice. To samo o sobě není nevítané, ale přináší stejné otázky, na které je důležité odpovědět. Jaký bude mít růst indického ocelářského průmyslu vliv na globální nabídku železné rudy? A co je důležitější, jak průmysl zajistí, že přemíra indické a asijské poptávky v krátké době nezpůsobí nevyváženost tržních sil nabídky a poptávky?

Vliv růstu kapacit na výrobu oceli na suroviny

Základní vliv růstu v kapacitách na výrobu oceli na nabídku surovin bude mít hluboký dopad na trh ocelí v dlouhodobém výhledu. Za prvé, všichni výrobci oceli zažívali spíše rychlou redukci v provozních ziscích, protože dodatečná ziskovost producentů surovin byla z velké části podložena transfery od výrobců oceli k producentům surovin.

Za druhé, průmysl projevil velký zájem o nakupování vlastních kapacit na suroviny. I když by to samo o sobě nemuselo být nerozumné, je jasné, že důlní aktiva jsou v současné době dostupná ve vysokých majetkových hodnotách, jejichž nárůst dlouhodobě představuje rizika pro investice ocelářského průmyslu do kapacit na suroviny.

A navíc, protože se dostupnost vlastních kapacit na suroviny zvyšuje, měl by ocelářský průmysl být opatrný v určování cen transferu v souvislosti s takovými podniky se zřetelem spíše na to, jaká je reálná hodnota surovin, než cena.

I když lze argumentovat, že mnohé dostupné zdroje surovin by mohly být charakterizovány jako prodejné (tržní), a potřebují proces výroby oceli, aby byla přidána podstatná hodnota k tomu, aby byly suroviny přivedeny na trh, transfer cen by neměl být promrhán, aby se zlepšila rentabilita oceli. Řešením pro ocel však je nalézt cesty přidávání hodnoty k oceli jako produktu a odchod od současného (spíše neatraktivního) převaděče zisku  na účet cen surovin.

Přitažlivost investic do surovin by se potenciálně mohla stát prokletím (neštěstím) pro tento průmysl ve střednědobém období. Ocelářské společnosti by neměly být lákány k investování do kapacit na suroviny za každou (jakoukoli) cenu. Surovinová aktiva jsou v současné době na zvýšených úrovních a tudíž jakákoli investice se uskutečňuje blízko vrcholu cyklu aktiv.

S nárůstem kapacit na suroviny vlivem  zvýšených investic, existuje tu riziko, že by ceny surovin mohly klesat, což by vedlo k nižším, než předpovídaným nárůstům z důlních aktiv. Pokud by nebyly dobře řízeny, je možné, že výrobci oceli by možná neměli užitek z tohoto "vpádu" do rozvoje těžby.

Za třetí, ocelářský průmysl v krátkodobém období směřuje k tomu, že bude žít s velmi nízkými maržemi výrobců, a jako takový se bude potřebovat zaměřit na efektivitu svých operací. Nezamýšlený profit současného systému, kde jsou ceny surovin vlastně stejné pro většinu výrobců a jsou pravidelně upravovány je ten, že rozdíl mezi průměrnými náklady na výrobu tuny oceli a náklady na marginální vyrobenou tunu je spíše malý.

Z disciplíny, vynucené pro tržní chování všech účastníků, může průmysl v budoucnosti jen profitovat, a je potenciálně důležitým požehnáním (darem) ve změně (přestrojení) pro ocelářský průmysl.

Ve stejné době, ve snaze o krátkodobé přežití, bude průmysl muset usilovat o stále efektivnější cesty pro to, aby ocel dostal na trh. Jako v minulosti bude pro průmysl nadále obtížné se v těchto podmínkách pohybovat, a bude to vyžadovat nepřetržité zaměření na efektivitu.

V zaměření na efektivitu a nejlepší postupy worldsteel může a bude nadále sehrávat svou přirozenou roli jako orientační (srovnávací - benchmarking) instituce a šiřitel informací o nejlepších postupech.

Za čtvrté, při současných maržích (ziscích) průmyslu bude atraktivita nových investic na zelené louce určitě nižší, než před několika lety. Za předpokladu, že nebude žádná nepatřičná intervence od vlád na podporu pro nové investice v průmyslu, budou možná nižší investiční zisky součástí samočinně regulujících podmínek v našem průmyslu, což posílí disciplinovanou expanzi v kapacitách.

Samo sebou to může podpořit budoucí zdraví průmyslu udržováním kapacit na úrovních, které jsou vyrovnané s tržní poptávkou, a měli bychom dávat pozor, abychom tuto disciplínu nepodkopali. To bude z dlouhodobého hlediska významným požehnáním konsistentně vysokých úrovní cen surovin.

Nicméně, průmysl bude potřebovat ocenit plný vliv opětné úpravy v cenách surovin na náš průmysl. Konečný výsledek bude vyžadovat informace o budoucích investicích do důlních zdrojů - průmyslem a outsidery - a o tom, v jakém vztahu bude tato očekávaná budoucí nabídka surovin k očekávanému růstu v poptávce po ocelářských výrobcích.

Toto hodnocení přinejmenším objasní potenciální rizika, jimž průmysl čelí - nedostatek surovin nebo jejich přebytek. V případě přebytku bude muset být opatrný v tom, aby nepodporoval současné koncentrované postavení dodavatelů surovin, zatímco my v ocelářském průmyslu se pokoušíme o odstranění surovinových aktiv s nízkým výkonem.

Tlak na marže (zisky) v krátké době možná znovu vyvolá debatu o tom, jak průmysl může zredukovat výkyvy, jimž čelí ve velmi krátkém období využíváním řešení finančních trhů na pojištění proti riziku (hedge) proti vrtkavosti (výkyvům) v krátkých obdobích.

Ty se až dosud nevyvinuly na úroveň zralosti, kde je zajištěna důvěra v nezaujatost na tržních interferencích specifickými zájmovými skupinami. Dokud bude nedůvěra přetrvávat, bude budoucí růst takového "hedging" mechanismu pro ocelářský průmysl pomalý.

Budoucí role pro ocel

Na závěr chci objasnit význam oceli v moderní společnosti. Ocelářský průmysl zůstává páteří moderní společnosti. V době, kdy dvě třetiny 7 mld. obyvatelstva světa usilují o vnímaný bohatší životní styl, zbývající třetina tzv. vyspělých zemí, jak to může být případně dosaženo bez oceli jako neviditelné páteře, na níž moderní společnost závisí ve svém rozvoji?

Jak budeme přepravovat výrobu na trh bez ocelových kolejnic, na nichž vlaky dodávají obilí do přístavů a na trhy, nebo ocelových trupů lodí, přepravujících zrno z přístavů na trh, do továrny a nakonec do velkých skladišť, sestávajících z ocelových rámů, a pokrytých vnějšími (ocelovými) plášti?

Jak ubytujeme miliony nových obyvatel měst bez oceli, která podpoří výstavbu nových výškových budov v nových městech? Jak budeme tyto lidi dopravovat do a z práce bez přístupu k ocelovým železničním vlakům pro veřejnou dopravní síť, sestávajících z vlaků podzemní dráhy a tramvají?

Postačí říci, že ocel je často neviditelným, ale vitálním prvkem, který moderní společnosti umožňuje pracovat, a že bychom se měli zaměřit na důkladné uvádění do popředí (vyzdvižení) role oceli jako páteře pro naši do budoucna udržitelné společnosti.

Vzhledem k tom přemýšlíme o přístupu k životnímu cyklu, který hodnotí roli oceli "od kolébky do hrobu" trvale zdůrazňující ocel jako důstojného konkurenta ve vývoji jakýchkoli konkurenčních materiálů.

I když role pro konkurenční materiály určitě existuje, tyto materiály se používají ve spojení s ocelí, a žádný ocel nemůže nahradit. Měli bychom chránit naše výrobce oceli - jsou stále strategicky důležití pro společnost - nyní i v budoucnosti.

Edwin Basson
generální ředitel
World Steel Association
Leden 2012, Překlad Ing. Bílková