Obchodní vztahy

Období transformace ekonomiky ČR na podmínky tržního hospodářství podobně jako ve všech středo a východoevropských zemích nesmírně zvýšilo význam exportu ocelářských výrobků. Byl to sice prvořadý zájem a prakticky jediná možná cesta přežití výrobců oceli, pomohl však i v oblasti makroekonomiky - především v obchodní a devizové bilanci státu. Nejvýznamnějším zahraničním odbytištěm českého ocelářského průmyslu se stala EU a v ní především SRN. Projevem prosazování se mechanismů tržního hospodářství je narůstající objem dovozů výrobků z oceli. V oblasti železorudné vsázky se jeví stále schůdná varianta dovozu železných rud ze zemí SNS, jejichž metalurgická užitnost se zvyšuje a ukazuje se i zájem dodavatele na těchto dodávkách. Uhlí pro výrobu metalurgického koksu tuzemského původu čelí tvrdé konkurenci uhlí z Polska. U elektrické energie nebude zřejmě ani v budoucnu problém objemový, další vývoj cen však může výrazně promluvit do nákladovosti výroby oceli. Dalším kritickým faktorem - tentokráte objemovým i nákladovým se může stát šrot. Velké objemy exportu ocelářských výrobků ovlivní zdroje zpětného využití šrotu až později, pokles domácí spotřeby však již nyní ovlivňuje objemy výskytu zpracovatelského šrotu. Pro ekonomiku výroby a ekologii bude šrot strategickou surovinou č.1 a to ovlivní jak přímé vztahy při jeho nákupu, tak ostatní cesty vedoucí k jeho zajištění v potřebném množství a jakosti. Ocelářství dosud nedosáhlo kapitálového propojení s průmyslem sběru, úpravy a obchodu se šrotem. Je částečně jinou cestou řešeno Hutnictvím železa, a.s. a to kontakty a organizovanými společnými poradami mezi výrobci oceli a podnikatelskými subjekty se šrotem. Výrazné snížení výroby oceli proti vysoké úrovni její tuzemské spotřeby v minulosti vytváří přirozený a relativně bohatý rezervoár amortizačního resp. starého šrotu.

 

Obchodní strategie směrem k odbytu byla od samého počátku diktována již popsaným velkým útlumem tuzemské poptávky po oceli a rozpadem tradičního východoevropského trhu. Přesto je zde znovu třeba zdůraznit, že současná a výhledová odbytová strategie jsou založeny na oživení tuzemské poptávky. Do budoucna bude třeba uvažovat s posílením vlivu dovozu oceli a nelze upustit od exportu. Strategie odbytu nejen, že musí globalizaci trhu s ocelí vzít na vědomí, ale musí především hledat optimální formu zapojení ocelářství ČR do podmínek tohoto trhu. Dosud nedošlo k výraznějšímu kapitálovému propojení mezi výrobci a velkoobchodem. Chybí organizace typu svaz obchodníků s ocelí, což jednak ztěžuje monitorování významného segmentu odbytu směrem k široké škále odběratelů z velkoskladů i menších prodejních organizací a zřejmě i vytváření servisních center. Největší obchodní organizace s ocelářskými výrobky Ferona, a.s. je členem Hutnictví železa, a.s. Kooperace výrobců oceli s jejími distributory je ještě stále vlivem priorit v privatizaci v samých začátcích. Ztěžuje to provádět marketing v širším pojetí, neboť chybí informace o pohybu zásob materiálu jak u velkoobchodu, tak u zpracovatelů oceli.

 

Vztahy České republiky k Evropské unii patří mezi prioritní a je nutno je považovat vedle vztahů ke Slovenské republice a dalším sousedním zemím Maďarsku a Polsku za nejdůležitější fenomén ovlivňující i rozvoj či stagnaci oboru hutnictví železa a objemy vývozu i dovozu hutních výrobků. Státy Evropské unie jsou vedle Slovenska po rozpadu trhu bývalého Sovětského svazu a některých dalších zemí přecházejících z plánovitého řízení národního hospodářství na tržní hospodářství nejdůležitějším obchodním partnerem České republiky, a tato skutečnost se zdůraznila po jeho rozšíření o další 3 země, z nichž zejména sousední Rakousko je důležitým obchodním partnerem České republiky.