Parametry vývoje výroby

Vlivem skladby finální ocelářské výroby charakterizovatelné jednak velkým podílem dlouhých výrobků a dále poměrně velkým objemem výroby trubek navíc ješte s velkým podílem bezešvých trubek bylo ocelářství z hlediska možností odbytu i dále silně ovlivněno napjatou situací v odbytových možnostech na zahraničních trzích.

Ztráta možností přímého i nepřímého vývozu do zemí bývalé RVHP i pokles domácí poptávky se v 1. roce transformace (1990) neprojevily plným účinkem, takze k nejvýraznejšímu poklesu objemu výrob došlo až od r. 1991. K poklesu poptávky na domácím trhu se přidaly také problémy recese na zahraničních trzích. Poptávka na zahraničních trzích se v průběhu roku 1994 začala zlepšovat a vyvrcholila v r. 1995.

Zatímco vývoj podílu plochých výrobku na celkové produkci se prakticky proti r. 1989 nemění, vykazuje struktura užití produkce výrazný vývoj.

U dlouhých výrobků klesají možnosti dodávek do tuzemska až do počátku r. 1994 a jsou hledány cesty umístění vyšších objemů produkce na zahraničních trzích. Vývoj tuzemské poptávky se v r. 1994 obrací a tak je možno snížit objem exportu. Konec r. 1993 je tudíž okamžikem dvojího zlomu, tj. nástupem nárůstu tuzemské poptávky a na druhé straně snížených možností vývozu vlivem recese na zahraničních trzích.

Vliv poptávky po dlouhých výrobcích je dominantním faktorem pro vývoj výroby oceli i válcovaného materiálu. V r. 1994 dosáhl export válcovaného materiálu svuj vrchol a činil cca 57 % výroby.

Je to objem relativně vysoký, z hlediska odbytových rizik vytvářející poměrně silnou závislost na stavu globálního trhu s ocelářskými výrobky, z hlediska teritoriálních možností vývozu ekonomicky trvale obtížně udržitelný zejména z pohledu zátěže náklady na dopravu a dodacích podmínek z hlediska profinancovatelnosti dodávek do vzdálenějších teritorií. Jako konkrétní využití odbytových cest však splnil svuj účel.

Prakticky trvalý trend poklesu vykazují dodávky do Slovenské republiky a to jak u válcovaného materiálu, tak u trubek. I zde lze za jednu z príčin vývoje považovat vliv internacionalizace a zejména globalizace trhu.

Vývoj zjevné spotřeby finálních výrobků (zúžené pojetí), prepočtené na ekvivalent oceli je zřejmý z další tabulky, ve které je uvedena také prognóza.

Zdánlivá (zjevná) spotřeba oceli

 1992 1993
1994
1995
1996
1996
Finální ocel 3.203.003.203.593.203.66
Surová ocel 3.943.503.804.373.804.34

údaje v milionech tun

Ekonomická situace ocelářských podniků ČR brána za celek, byla stabilizovaná. Je třeba říci, ze celá řada západoevropských ocelářských podniků byla ješte vlivem předposlední dosud nejvážnejší odbytové deprese zadlužena a dluhy vyrovnávala. Vlivem ruzných faktorů vetšina Českých ocelářských společností zůstala v zisku. Přesto se i nadále jako vleklejší problém projevovala zadluženost, jejíž prvopočátky pramenily z platební neschopnosti odběratelů a z nevyřízených pohledávek k zemím bývalého SSSR.

Důsledky popisované situace a jejich vývoj (výroba, odbyt a parametry výroby, ekonomika, zaměstnanost) jsou patrny z grafů a tabulek.

Z grafu č. 1 o vývoji výroby základních výrobků je zřejmý veliký zlom ve výrobě, ke kterému došlo mezi roky 1990 a 1991. V tomto období již nebylo možno plně kompensovat trvalý pokles tuzemské poptávky exportem. Výroba oceli v roce 1993 proti roku 1989 poklesla o více nez 40 %. Tím bylo dosazeno již více než dvě třetiny z celkového prognózovaného poklesu výroby, který by odpovídal prognóze vyváženého stavu poptávky a nabídky. Razantní byl pokles výroby trubek.

Z grafu č. 2 je zřejmý nárůst exportu u válcovaného materiálu do r. 1994. U trubek vzhledem k situaci na trhu export trvale klesal až do r. 1994. K tomuto vývoji je třeba ješte uvést, že export válcovaného materiálu je schopen kompensovat současný pokles tuzemské poptávky jen částečně. Druhým rysem vývoje exportu jsou jeho rychlejší tempa realizace do jiných teritorií než do Evropské unie.

Zde považujeme za účelné zastavit se ještě několika větami u situace ve výrobě a odbytu trubek. Pokles výroby na 46,8 % v r. 1993 z úrovně roku 1989 je doprovázen změnou podílu výroby bezešvých trubek, který se ze 70 % v roce 1989 snížil na 55 % v roce 1993.

Do zemí bývalého SSSR bylo vyváženo 400 tis. tun trubek. S ohledem na nízký podíl využití kapacit výroby trubek stáli producenti pred rozhodnutím o omezení těchto kapacit. Výrobci trub jak v České, tak ve Slovenské republice absolvovali vyhlášení antidumpingového řízení komisí Evropské unie. Obchod s trubkami na teritorium Evropské unie byl poté regulován vzájemně dohodnutými vývozními kvotami a tzv. double checkingem (dvojí ověřování).

Graf č. 3 ukazuje vývoj tuzemské spotřeby oceli na hlavu od r. 1993. Do té doby od r. 1989 spotřeba klesala. Vyplývá z něj, že tato spotřeba od r. 1993 již opět trvale rostla a také prognóza předpovídá další nárůst. Zcela evidentní je však skutečnost, ze zůstane již hluboko pod někdejší úrovní 700 kg na obyvatele.

Další graf - č. 4 uvádí vývoj podílu kontinuálně odlévané oceli. Vyplývá z něj původní téměř zanedbatelný podíl oceli odlitý touto technologií, jeho pozvolný ale trvalý nárůst. V roce 1995 a 1996 se však situace výrazně mění uváděním do provozu blokového kontilití s kapacitou 1 100 kt a sochorového kontilití s kapacitou 1 200 kt. V roce 1996 bylo již takto odlito 48 % vlivem provozování nového bramového kontilití a v r. 1998 to má být 60 %. Cílovým stavem má být cca 85 % a zbytek oceli s ohledem na její určení má být i dále odléván do ingotu.