Srpnová knihovna

V srpnovém krátkém příspěvku se vracíme k procesu outsourcingu, který se stal po určitou dobu takřka módním procesem zeštíhlování výrobních jednotek. Zbavovat se  všeho, co přímo nesouvisí z hlavní ekonomickou činností v ocelářství, vedlo nejenom k  vyčleňování pomocných a obslužných činností, ale i podnikových elektráren, surovinových a palivových zdrojů. První pochybnosti k absolutizování všeobecné účelnosti realizace tohoto směru  začali uplatňovat i argumentovat Japonci v oblasti vyčleňování energetik.

Důsledkem obecně prosazovaného zeštíhlování bylo, jak už bylo řečeno,  i opouštění integrace proti proudu. Nesporným projevem byl růst vykazované produktivity práce. Dnes je ve flóru opět integrace proti proudu motivovaná potřebou omezit závislost na dodávkách surovinových a palivových vstupů od externích organizací. Společnosti si dokonce vytyčují strategické cíle v podílu zajišťování vstupů z  vlastních zdrojů.

Objevil se pojem potřeby konsolidace  v ocelářství v souvislosti s potřebou omezování (oslabování)  vlivu dodavatelů surovin a paliv a tak se řada současných společností  snaží  fúzemi a akvizicemi posilovat svou pozici kupujícího na trhu surovin a paliv, snahou je i budovat vlastní těžební kapacity. Ve Stahl und Eisen č.5/2009 byla zveřejněna  stručná informace o výsledcích studie věnované efektivnosti, ale i negativním vlivům zeštíhlování. Protisměrný pohyb outsourcingu –„ insourcing“ má své realizátory.

Studie VDI: Outsourcing není žádná královská cesta

Produktivita stoupá s hloubkou výroby

Outsourcing se nevyplácí v každém případě. Čím více výrobních procesů „outsourcuje“, o to bývá často menší jeho produktivita. Podniky s větší hloubkou výroby dosahují naopak v průmyslovém průměru o více než 8 % vyšší produktivitu.

„Podniky nemusejí outsourcingem vždy spořit náklady“, komentoval president VDI Bruno O. Braun na Hannoverském veletrhu výsledek studie Frauenhofského institutu pro výzkum systémů a inovací, vypracované na objednávku VDI. „Štíhlejší a rychlejší není automaticky lepší. Transakční náklady s dodavateli, závislosti a subdodavatelské marže jsou často body, které neberou podniky často v úvahu, přičemž velikost podniku nehraje žádnou roli.

Zdrženlivost v outsourcingu nebo, kde to má smysl,  aktivní insourcing zvyšuje naproti tomu produktivitu o více než 10 %“, říká Braun. Právě v dobách nevytížených kapacit, jak je tomu právě v aktuální krizi, by se tím mohl stát insourcing strategickou volbou.

Jen v roce 2008 měl outsourcing procesů v Německu odhadovaný objem 16 miliard €. „Přesto tím nezvýšily svojí konkurenceschopnost“, doplňuje Dr. Steffen Kinkel u Frauenhofenského institutu pro výzkum systémů a inovací.

Jako výhody insourcingu uvádí vědec nižší náklady snížením procesů schvalování, zvýšenou flexibilitu v nedostatkových situacích a to, že lze dynamicky řídit kapacity – možná se stává „dýchající“ struktura. Kromě toho zůstávají v podniku hlavní kompetence výroby.

Tato tvrzení vědce podporují motivy podniků, které výrobní kapacity insourcují. Na prvním místě stojí zvyšování flexibility, jak uvádí  57 % podniků, souběžně se zlepšováním kvality. Velkou roli hrají i nákladové aspekty a zvyšování kompetence.

Jak důležité tyto vědecké poznatky jsou, ukazuje podnik Endress+Hauser. „Již léta klademe důraz na vysokou hloubku výroby. Pro náš podnik je důležité, udržovat v našem podniku výrobky vysoké technické úrovně“, vysvětluje Frank Steinhoff, vedoucí techniky v Endress+Hauser Conducta. Podnik, přední výrobce měřících míst  a kompletních systémů na analýzy tekutin, rozšiřuje v současné době pracoviště v Gerlingenu u Stuttgartu celkovou plochu ze 7.700 na 20.000 m².

Produktivitu lze zvyšovat nejen aktivní úpravou hloubky výroby. Na produktivitu působí podle studie rovněž podíl vývozů. „Firmy, které nahospodařují velkou část svých tržeb v zahraničí, jsou podstatně produktivnější než podniky, které mají odběratele převážně v tuzemsku“, řekl Kinkel.

„Konkurence na mezinárodních trzích dává německým podnikům podněty, aby systematicky vyčerpávaly rezervy produktivity“. Další stavěcí páka  k větší produktivitě je kvalifikace zaměstnanců. Čím více akademiků v podniku pracuje, tím větší je tvorba hodnoty. „Investice do kvalifikovaného personálu se vyplácejí. Právě v obtížných dobách,  jako jsou nyní,  by měly podniky spoléhat na vědomosti pracovníků. Když se propouštějí zaměstnanci, zejména inženýři, vsázejí podniky do hry svojí konkurenceschopnost.“, říká president VDI Braun. Steinhoff doplňuje: „Naši zaměstnanci jsou garantem trvale vysoké produktivity.

Pramen:  Stahl und Eisen č. 5/2009

Překlad:  Antonín Rothbauer