Srpnová knihovna

V srpnovém příspěvku naší knihovny se věnujeme stručně pohledům na podmínky, které ovlivňují  stav evropského ocelářství – zejména v EU27. Vybrali jsme proto hlavní poznatky z materiálu Eurofer (Evropská konfederace výrobců oceli, která kromě řady analýz zpracovávaných pro své členy zastupuje zájmy ocelářského průmyslu směrem k orgánům EU). Jím byl zpracován výhled ocelářství do roku 2011. Zrekapitulujme k tomu jen to, co jsme již několikrát zdůrazňovali a co platí pro vývoj ocelářství ve vztahu k HDP. Příznivé podmínky pro rozvoj nastávají při růstu HDP o cca. 3%. Makro úvahy zatím odhadují jeho růst pod touto hranicí, což vedle marketingových úvah o vývoji spotřeby oceli, které pravidelně prognózuje Hutnictví železa, a.s., vede k závěru, že podstatné zlepšení situace nastane až v r. 2012. Přestože se v řadě zemí EU již situace v poptávce viditelně zlepšuje, jsou indexy vývoje dosud silně ovlivňovány nízkou výchozí základnou předchozího období a stav dosažení úrovně roku 2007 je nejen u nás, ale i v EU očekáván až v r. 2012.   

Při příležitosti konání zasedání Evropské rady, vypracovala organizace EPC (Bruselský analytický klub - středisko evropské politiky) žebříček 27 členských zemí podle indexu evropské ekonomické udržitelnosti. Tento index je revidován každé jaro při příležitosti zveřejnění nové předpovědi Komise a také tehdy, když jsou k dispozici novější data, či ve světle významných vývojů v politice. Česká republika si polepšila své umístění o 7 příček a umístila se celkově na 10. místě, kategorizovaném jako střední kategorie umístění z 6 kategorií od TOP po neudržitelné. Podrobná informace proběhla v řadě médií ve dnech 16. a 17. června, proto jí již nebudeme zde rozvádět. Zdůraznit však musíme fakt, že vedle deficitu státního rozpočtu klub hodnotil ještě dalších 5 kritérií. Z pohledu ocelářství vedle strmého nárůstu cen vstupů a obav z legislativních opatření v ekologii včetně emisních povolenek je vážným brzdícím faktorem přístup zpracovatelů ocelářských výrobků k úvěrování provozu (nákupu jejich vstupů a k pojištění těchto úvěrů, což je problém v celé EU). Ocelářství jako „barometr ekonomiky společnosti“ bude vždy klást veliký důraz na kritérium ekonomický růst jako rozhodující podmínku svého rozvoje.

Celkový makroekonomický pohled EU. V 1.Q 2010. Ekonomika EU pokračovala ve své cestě vpřed hlemýždím tempem s růstem mezi kvartály o 0.2%. Růst exportů a doplňování zásob zůstaly hlavními drivery stále váznoucí obnovy. I když až dosud v tomto roce také vládní výdaje přispěly pozitivně, vnitřní podněty ztratily další sílu, reflektujíc netečnou privátní spotřebu a investice, zvláště ve stavebnictví. V úrovni zemí byly zaznamenány rozdíly v růstu. Itálie překvapila růstem ve srovnání s dalšími velkými zeměmi EU, kdežto Švédsko a Portugalsko podaly lepší výkony proti menším členským státům. Zdá se, že růst hrubého domácího produktu bude "zaklíněn" do pomalého chodu. Je jasné, že průmysl během této etapy obnovy vykazuje nejsilnější dynamiku ze všech ekonomických sektorů. Podporovány znatelným zlepšením v mezinárodním obchodě a zejména rychlou obnovou asijských vynořujících se zemí, se objednávky zlepšovaly napříč celé škály výrobních sektorů. Výroba se vytrvale vzpamatovávala z hlubokého poklesu v průmyslové aktivitě v r. 2009. Oživení ve výrobě bylo signálem zlepšení důvěry v indikátory průmyslu od 2.Q 2009 a dále.

Zdá se, že od konce minulého roku vzestup v aktivitě se posune do vyšších obrátek. Mezitím průzkumy důvěry a dalších dopředu hledících indikátorů pro průmyslový sektor naznačovaly, že aktivity budou v následujících měsících sílit. Vypadalo to na to, že výroba EU je v dobré pozici, aby profitovala z obchodních příležitostí, otevírajících se v zahraničí, vzhledem k její silné pozici v těchto průmyslových sektorech, kam se zaměřovali zákazníci, jsou kvalitní služby a odbornost determinujícími faktory. Další podpora konkurenceschopného postavení EU průmyslu na mezinárodních exportních trzích byla obstarána další devalvací eura během 2.Q. Euro má těžké časy v souvislosti s diferencí v růstu mezi eurozónou a dalšími ekonomickými regiony.

Nejnovější údaje o růstu HDP potvrzují skutečné odstranění vazby ekonomiky eurozóny od USA a zejména vynořujících se asijských zemí. S pohledem na budoucnost směnného kurzu eura prognózy růstu HDP v USA ukazují na značný růst rozdílu ve zbývajících nedotčených oblastech. To bude dále zvyšovat atraktivitu aktiv v USA proti aktivům v regionu EU a možná povede k dalšímu oslabování eura proti americkému dolaru. I když to bude mít negativní vliv na důvěru a domácí poptávku v eurozóně, měkčí euro bude ve prospěch zahraničního obchodu. Ale výsledek bude s největší pravděpodobností rozdílný podle zemí, s exportně orientovanými zeměmi na severu Evropy, které budou profitovat nejvíce, kdežto ekonomiky v jižní Evropě zaznamenají mnohem menší přínosy. Slabší euro také zvýší inflační tlaky přes dovezenou inflaci.

Další pravý opak oslabování eura je, že posiluje vliv rostoucích nákladů na suroviny v cenách oceli na úkor stále váhavé obnovy v ocel spotřebovávajících sektorech. Avšak daleko větší negativní vliv na zhoršování síly euro proti dalším měnám nedávno přišel od prudce zvýšených výkyvů na finančních trzích, což vyplynulo z dluhové krize v EU, dosahující svou nejvyšší úroveň v průběhu 2.Q. Obavy, že se finanční nákaza rozšíří z Řecka na další země eurozóny s pochybnými veřejnými financemi, zvyšovaly znepokojení světa. Zatímco zhoršování v dluzích a/nebo v rozpočtových deficitech ve vztahu k HDP v zemích eurozóny může být z velké části přisuzováno vysokým nákladům na ulehčení problémů s ekonomickou recesí, poskytuje také jasný důkaz existence strukturální nerovnováhy a institucionálního oslabování v EU.

Stabilizační balík EU v kombinaci s podporou IMF a ECB přinesl dočasnou úlevu pro euro. Avšak, protože program záchrany neřeší základní problémy, sentiment, pokud jde o euro, zůstává - při bližší úvaze - negativní. Rozsah problémů, které je třeba řešit, je vskutku obrovský a naznačuje nutnost koordinovaného a konsistentního přístupu k ekonomické, monetární a finanční politice EU, a také nezbytnost strukturální změny v jednání se slabými členy EU. Od začátku května prakticky všechny vlády v EU oznámily přísné programy, které zahrnují podstatné fiskální utažení a ústup stimulačních opatření, implementovaných v r. 2009. Ačkoli v tuto chvíli je vlivy těchto opatření na reálnou ekonomiku stále těžké kvantifikovat, s největší pravděpodobností budou mít utlumující vliv na ekonomický růst v EU, zejména v r. 2011.

Veřejné výdaje budou sníženy ve většině zemí, kdežto nárůsty daní a omezený přístup k financím a vyšší ceny půjček vzhledem ke zvyšující se averzi finančního sektoru k riziku nebudou podporovat korporátní investice a růst privátní spotřeby. Na druhé straně za předpokladu, že zákazníci a privátní sektor získají důvěru v tato opatření a strukturální reformy, bude negativní vliv na ekonomický růst možná méně tvrdý, než se v současné době předpovídá.

Další faktor, ovlivňující spotřebitelskou důvěru, je situace na trhu práce. V dubnu byla míra nezaměstnanosti v EU27 9.7%, proti předchozímu měsíci se nezměnila. Situace je v jednotlivých zemích zcela odlišná s nejvyššími mírami nezaměstnanosti, registrovanými ve Španělsku a v baltských státech. Potenciálně negativní vliv veřejných iniciativ v EU, ve vztahu k zaměstnanosti, jako jsou dočasné výpovědi, které končí v řadě zemí, zjevně neměly velký vliv na míry nezaměstnanosti. A navíc - nedávno zde byly pozitivní zprávy od zprostředkovatelen práce (pracovních úřadů) o rostoucí poptávce po dočasném najímání pracovníků v průmyslu, což lze považovat za vedoucí indikátor pro ekonomiku, která opět sílí.

Proti pozadí vysokých úrovní nejistot, které v současné době obklopují ekonomický výhled a obnovené finanční svízele se zdá být pravděpodobné, že ECB bude držet svou monetární politiku a odloží dříve předpokládaný růst v úrokových sazbách hodně do r. 2011. Inflace se zostřila na 1.6% v květnu 2010 z 1.5% v dubnu. Nejnovější prognózy od výboru pro ekonomiku Eurofer naznačují, že se nepočítá s dalším značným nárůstem inflace. To by podpořilo ECB v tom, aby udržela svůj současný podpůrný postoj v monetární politice pro tuto chvíli beze změny.

Při bližší úvaze to vypadá tak, že ekonomika EU zažívá mnohem měkčí a chabější obnovu, než jinde ve světě. Klíčový impuls pro růst je obstaráván zlepšením v čistém obchodě (net trade), který vedl k stabilnímu oživení ve výrobní aktivitě v EU. Zlepšující se poptávka ze zámoří a rostoucí úroveň důvěry v průmyslu uvedly do pohybu obnovování zásob v hodnotovém řetězci po proudu. Slabá domácí poptávka bude nadále působit jako zábrana růstu. To, že téměř všechny vlády v EU zavádějí úsporné programy, nevěstí nic dobrého pro krátkodobé zlepšení ve vnitřní dynamice EU, což znamená, že obnova zůstane v dohlédnutelné budoucnosti nevýrazná a tvrdě závislá na síle ekonomik v zámoří. V tomto kontextu je povzbudivé, že nejnovější prognózy od ekonomických institutů pro USA a hlavní vynořující se regiony zůstaly docela robustní navzdory tomu, že se finanční trhy nedávno staly opět mnohem nervóznějšími.

Iniciativa G20 pro snížení jejich vládních deficitů na polovinu do r. 2013 jasně demonstruje, že se největší průmyslové země zavázaly k odchodu od svých stimulačních opatření. I když to možná bude mít tlumící vliv na ekonomiku a mezinárodní obchod, země G20 jsou si vědomy toho, že doba, tempo a intenzita odchodu od ekonomických stimulačních balíků by měly být stanovovány obezřetně a přijatelným způsobem, zaměřeným na konsolidování momentu obnovy stále nevyrovnané a křehké světové ekonomiky.

Mezitím rozhodnutí Číny zvýšit flexibilitu svého směnného kurzu je konstruktivním krokem, který může pomoci ochránit globální obnovu a přispět k mnohem vyrovnanějšímu obrazu globálního obchodu, což by mělo otevřít nové obchodní příležitosti pro exportéry EU. Prognózuje se, že HDP EU vzroste v r. 2010 o 1.4%. V příštím roce by mohl ekonomický růst marginálně posílit a dosáhnout 1.6% v EU27, shodně s dřívějšími prognózami. Předpovídá se, že investice budou opět růst mírně, zvláště s investicemi do strojního zařízení, ale také stavební investice se odrazí z předchozí nízké úrovně. Také privátní spotřeba by měla být o něco pevnější, než v letošním roce. To by docela podstatně kompenzovalo zpomalující růst vládních výdajů v celé EU.

Vlády budou čelit těžkému rozhodování o zmrazování rozpočtů a snižování deficitů, aniž by došlo k utlumení ekonomického růstu při současném závazku ke strukturálním reformám, které budou nezbytné pro posílení ekonomiky EU v dlouhodobějším výhledu.

Červenec 2010

Ing. Ambrož