Zaměstnanost

  • Hutnictví stejně jako řada jiných odvětví národního hospodářství bylo oborem, který mimo své hlavní výrobní činnosti zaměstnával značnou část pracovních sil v oblasti tzv. společenské spotřeby (rekreační střediska, zájmová činnost apod.). Dalším aspektem byla skutečnost, že hutní organizace byly budovány jako úplné výrobně-ekonomicky samosprávné jednotky (vlastní energetika, bytové hospodářství, školící a učňovská střediska apod.) V zájmu vyššího zhodnocení, na hutní komplexy často navazovaly další energetické, strojírenské a jiné provozy. Takto vytvořené jednotky pak v přijaté filosofii nevyhovovaly záměrům ani praktickým možnostem privatizace, především vstupu českého i zahraničního kapitálu.
  • Druhou stranou mince "přezaměstnanosti v hutích na počátku devadesátých let" byla již zmíněná výše výroby ve vazbě na možnosti umístění hutní produkce na našich a zahraničních trzích. Výslednicí byla několikanásobně nižší produktivita ve srovnání se zahraničím.
  • Snižování počtu pracovníků je tedy na jedné straně vyvoláváno snížením odbytu a výroby (ve všech dalších návaznostech - konkurenceschopnost, nová konstrukční řešení, kvalita, úspory v ocelárnách apod.), na straně druhé pak "vyčleňováním" nevýrobních a obslužných zařízení a provozů a přípravou na privatizaci nově strukturovaných výrobních jednotek
 1989
1990
1991
1992
 
Výroba zboží b. c. (mil. Kč) 80,79681,971117,124100,390 
Prům. počet pracovníků 152,348147,823136,120119,419 
produktivita práce (tis. Kč/prac) 530555 841 
      
 1993 1994 1995
1996
1997
Výroba zboží b. c. (mil. Kč) 96,950105,598132,510115,372132,987
Prům. počet pracovníků 109,03497,53294,29991,90379,390
produktivita práce (tis. Kč/prac) 8891083140512551675

Situace v ČR z hlediska vztahu výroby a produktivity práce byla již popsána v grafu č.8. Vývoj zaměstnanosti v ČR má samozřejmě i svůj regionální rozměr (Ostravsko, Kladno, Chomutov atd.). Řešení této regionální zaměstnanosti předpokládá úzkou spolupráci podniků se státními úřady (aktivní politika zaměstnanosti, systém sociální sítě apod).

Na druhé straně v souvislosti s dokončením procesu privatizace a zejména restrukturalizace nelze proces uvolňování počtu pracovníků z hutnictví považovat za ukončený. Nutnost přezbrojení na vyšší kvalitativní úroveň (nezbytné modernizační procesy) a vyšší produktivitu při více méně daném objemu výroby dává jednoznačnou odpověď. Z tohoto hlediska bude složitá např. regionální situace Ostravska a severomoravského kraje, kde dojde k nejvyššímu poklesu zaměstnanosti, při relativně vysoké stávající nezaměstnanosti (5,6% proti 3,5% celostátně).