Zářijová knihovna

V zářijové knihovně uvádíme Analýzu Eurofer k redukci emisí skleníkových plynů a hodnocení úniku uhlíku. Tato problematika se stala ještě aktuálnější v podmínkách zotavování se z krize. Únikem uhlíku (carbon leakage) se rozumí nebezpečí vytěsnění výrob mimo region do prostředí (zemí) s méně přísnými ekologickými cíli v oblasti emisí CO₂. Summit v Kodani přinesl EU značné rozčarování, neboť proti jasné kvantifikaci redukce emisí v EU nedošlo k podstatnějšímu sblížení přístupu dalších regionů, což vede k prohlubování asymetrie v intenzitě snižování emisí mezi jednotlivými regiony. Nelze se proto divit, že Eurofer, jako Konfederace ocelářských podniků v Evropě – zejména pak v EU27 vyhodnocuje přísná opatření v redukci emisí také z pohledu udržitelnosti ocelářské výroby v regionu, neboť z asymetrie vyplývá jednoznačně zhoršování konkurenční schopnosti, které může vyústit až do vymístění ocelářské výroby. Paradoxem přitom zůstává, že přesun výrob neovlivní snižování emisí globálně. K tomu ještě pro doplnění přistupují ekonomické negativní důsledky avizovaného prudkého zatížení i další energetickou a klimatickou politikou. Stručně charakterizováno, ocelářství stojí před hrozbou nové nákladové laviny. Němci v prvních odhadech uvažují s  dalšími náklady ve výši 1,4 Mld. € ročně. Sem spadají také nárůsty nákladů spojených s udržitelnými zdroji energií apod.

Eurofer - analýza redukce emisí skleníkových plynů a hodnocení rizika úniku uhlíku

Analýza Eurofer na Communication COM (2010) o Možnostech jít nad 20% redukci emisí skleníkových plynů a hodnocení rizika úniku uhlíku

Communication obstarává analýzy možností zvýšit závazek Společenství (Community) nad 20% a analýzy konkurenceschopné situace v sektorech s rizikem úniku uhlíku ve světle výsledků COP 15 (Copenhagen 15). Communication je pozoruhodná snaha definovat velmi stlačený formát hlavních a klenoucích se aspektů a jejich vlivu a řízení politiky změn klimatu Community.

Jednostranný nárůst cílů EU v její redukci klimatické změny a konkurenční situace sektorů, vystavených riziku úniku.

Eurofer vítá fakt, že Communication znovu potvrzuje podmínky, stanovené European Council (Evropskou radou) v prosinci 2008 pro expanzi jednostranných závazků Community nad minus 20% a jasně prohlašuje, že další rozvinuté země se musejí zavázat ke srovnatelným redukcím a ekonomicky pokročilejší rozvojové země musejí přispět podle svých schopností a odpovědností. Communication prohlašuje, že dnes tyto podmínky jasně nejsou plněny. To je ve shodě s konstantním postojem Eurofer, který je proti jednostrannému kroku EU.

Pokud jde o konkurenční situaci sektorů, vystavených úniku uhlíku bezprostředně za jednáním v Copenhagenu, Communication přijímá všeobecně akceptované analýzy, že Coppenhagen Accord (Dohoda z Copenhagenu) sama o sobě není dostatečně silná a dost komplexní na to, aby změnila závěr, že přístup k volným alokacím pro mezinárodní kredity zůstane oprávněný.

Analýza cíle minus 20%

Hlavní závěry autorů Communication jsou ty, že souhlas s 20% cílem je nyní horší, než se předpokládalo v r. 2007. Tento výsledek je spojen se třemi prvky, které jsou - všechny - spojeny s krizí v r. 2009:

Vzhledem k předpokládanému zredukovanému růstu hrubého domácího produktu a poklesu HDP v r. 2009 není zapotřebí, aby došlo k nějakým absolutním redukcím emisí v letech 2013 až 2020. V tomto kontextu se předpokládá, že krize vyústí do dostupnosti "nárazníku" nevyužitých povolenek v období od r. 2008 do r. 2012.

Avšak obnovitelnost a ne-ETS cíle nebudou uspokojeny a budou potřebovat dodatečný stimul ve výši 36 mld. eur.

Na posledním místě se předpokládá, že nižší HDP znamená menší emise a tudíž menší poptávku pro povolenky, což na oplátku zredukuje ceny povolenek na 14,5 eur/t CO₂ v r. 2013. Očekává se, že ty vzrostou na 25 eur/t CO₂ v r. 2020.

Eurofer má určité silné výhrady na základě těchto zjištění a ocenil by, kdyby Evropská komise vzala v úvahu tyto kritické poznámky:

Užití ekonometrických modelů: Evropská komise zakládá svá zjištění hlavně na bázi výstupu z ekonomických modelů. Stejné modely jsou používané pro diskuse o politice kvality ovzduší a v tomto kontextu jsou jejich databáze předmětem intenzivní debaty. Eurofer předpokládá, že ty v zásadě spoléhají na údaje od průmyslu, které by měly sloužit jako vstup pro debatu o politice. Užití aplikace modelů by mělo být subjektem intenzivních konsultací s podílníky. Také role a vlivy na zisky společností nyní zcela nepředvídatelných cen surovin, které v uplynulých měsících náhle prošly 90% zvýšením (s indikacemi pro očekávaný další 30% vzestup) nemohou být těmito modely zachyceny.

Navíc, některé další aspekty modelování potřebují další vysvětlení. Například názor, že prodeje povolenek v aukcích nevytvářejí cenu pro ekonomiku vzhledem k faktu, že důchody budou recyklovány (str. 37 Part II of Staff Documents). Tento "nulový souhrnný přístup (zero sum approach)" bude asi odmítnutý, protože důsledky pro hodnotový řetězec, začínající od průmyslů, náročných na elektrickou energii, možná nejsou zahrnuty. Také odkaz na náklad 12 mld. eur, vztahující se "k opatřením pro vyšší účinnost energie" není plně vysvětlený (rovněž str. 37 Part II of Staff Documents).

Snížení nákladů (ceny): Z hlediska výrobního průmyslu je poznámka, že krize způsobila, že redukce emisí je levnější, dosti překvapující. Communication vysvětluje toto "vyhnutí se" nákladům tím, že je HDP nižší, ale opomíjí, že tato ztráta v HDP je sama o sobě nákladem. Dokonce, i když komise připouští, že pokles zanechal průmysl s mnohem menší kapacitou pro investice, nebyla plně prozkoumána interakce mezi růstem a financováním kapacit v průmyslu, debata, kterou Eurofer považuje pro konkurenceschopnost EU za zásadní.

Co se týče informací o výrobě oceli, dostupných pro Eurofer, ty naznačují, že v současné době lze pozorovat křehkou obnovu, která je z větší části poháněna doplňováním zásob, a méně poptávkou od spotřebitelů. Podstatné makro-politické a makro-ekonomické nejistoty nedovolují žádné prognózy, které jdou za konec r. 2010. Nicméně očekávání trhu, že tento technologický odraz (skok) povede k obnově, je reflektován v současných cenách CO₂. Navzdory krizi se tyto ceny CO₂ již zdvojnásobily od vrcholu krize z 8 eur na 15 eur na tunu CO₂ (jinak by se ceny povolenek již nyní blížily k nule).

Diskuze o "revoluční zelené technologii"

Communication také poskytuje široký pohled na hlavní páky, dostupné pro redukci emisí. Eurofer od počátku pozoruje, že pojetí "cesty snížení" je zavádějící. Jak ukazují orientační zkoumání pro výrobní průmysl, pro účinnost CO₂ zde existuje technologické dno, které může být překonáno pouze radikálními, objevnými inovacemi. Tudíž jakékoli "včasné investice a úsilí" nepřivádí výrobní průmysl na něco jako "cestu". Takové úsilí může pouze razit cestu pro možné objevy, které, budou-li skutečně nalezeny, by vedly ke změně, podobné spíše fázi náhlé změny, než hladkému přechodu. Eurofer doufá, že tento prvek bude součástí reflexe.

V následující tabulce Eurofer sumarizuje ekonomické aktivity, které - podle Communication - poskytují páky pro redukci emisí, a odpovídající politický rámec pro maximalizaci resp. příspevek ke snižování emisí.

Tabulka

Eurofer plně sdílí zaměření na 4 identifikované páky, ale vyjadřuje obavy, že význam signálů ceny CO₂ pro "zelenou technologickou revoluci" se přehání v následujících oblastech:

1) Infrastuktura velkého rozsahu: není jasně vyjádřeno, že jen koordinovaná dlouhodobá investice (například pohotové rozvodné sítě, DC sítě) a rozvoj členskými státy mohou zajišťovat vytváření změny tak velkého rozsahu, který nebyl nikdy dosažen, jen přes signál ceny CO₂ (nezávisle na jeho síle).

2) Technologie obnovitelné energie: ačkoli není jasně vyjádřeno, i když takový vzkaz Communication přenáší, že nedostatečný signál ceny CO₂ vedl k poklesu tržního podílu providerů obnovitelné technologie v EU, jak je dokázáno PV producenty a dále, že signál ceny CO₂ v Community bude dostatečný na to, aby zvrátil tento trend. Eurofer připomíná očividné trendy v rozvoji globální ekonomiky, kde aplikace technik hromadné výroby pro služby a invence v kombinaci s pokračující nízkonákladovou bází a spotřebitelskými trhy velkého rozsahu jsou hlavními drivery globální ekonomiky v blízké budoucnosti. V takové ekonomice má cena CO₂ velmi omezenou roli a speciálně nebude schopna obnovit vůdcovství trhu v jednotlivých technologiích, jako PV produkci. Proti tomuto pozadí Eurofer zastává názor, že Společenství bude konkurenceschopné jen s vyššími cenami produktů, které jsou založené na ne snadno převoditelných aspektech, jako na sofistikované integraci hodnotového řetězce a na procesu know how. To spojuje průmysly, produkující materiály, s providery technologií, a nespoléhá jen na ty později uvedené.

3) Pokud jde o spotřebitelské produkty, Communication oprávněně neklade důraz na signál ceny CO₂ s ohledem na spotřebitelské produkty, ale odkazuje na roli standardů produktů namísto toho, aby přičítala dominantní roli cenovému signálu CO₂. Eurofer tento názor plně podporuje. Eurofer silně obhajuje úvahy o užití životního cyklu pro definování takových standardů, jimiž by měly být řešeny schopnost recyklace oceli a její příspěvek k mnohem obhajitelnější společnosti.

Analýza 30% cíle

Co se týče sektorů ETS, Communication prohlašuje, že největší potenciál pro redukci emisí přichází od sektoru elektrické energie, a že jen zpřísnění "záklopky" ETS v sektoru generování elektrické energie je podstatné. To je dále podpořeno předpoklady v modelu, vysvětlené na str. 52 Part II of the Staff Documents, který hodnotí úplné pokrytí volnými povolenkami pro sektor výroby.

Na jedné straně to Eurofer interpretuje jako velmi pozitivní objasnění, týkající se povahy operací výrobního průmyslu. Takto komise implicitně potvrzuje a podporuje dlouhodobý požadavek podnikatelské komunity vzít v úvahu, že výrobní proces nemůže vědomě redukovat CO₂ pro referenční produkt, ale je vázán zákony povahy a technického rozvoje a jimi uvalenými restrikcemi.

Nicméně explicitní objasnění pomíjí, proč zvýšený cíl nebude vést k aplikaci "faktoru korekce" pro výrobní průmysl.

To je další aspekt obav, který se vztahuje k vlivu vyšších cen elektrické energie na výrobní průmysl. Emissions Trading Directive (Směrnice pro obchodování emisemi) má ten nedostatek, že neřeší tento aspekt úniku na stejné úrovni, jako riziko úniku, zapříčiněné přímými emisemi. Tento aspekt se stane mnohem výraznější, jestliže bude skutečně zamýšlený pro dosažení nárůstu cíle nad 20% redukcí "záklopky (sub-cap)" producentů elektrické energie.

Sekce "Možnosti uvnitř ETS": Communication zdůrazňuje ideu zvyšující se ceny povolenek, což by umožnilo posilování pobídkového efektu trhu uhlíkem. Pro Eurofer je tento přístup s největší pravděpodobností v konfliktu s článkem 1 směrnice ETS, který stanovuje, že obchodování emisemi bude sloužit k podpoře redukcí emisí nákladově efektivním způsobem. Navíc nebere v úvahu komentář, uvedený výše, pokud jde o cestu snížení, to jest, že pro některé průmysly může jen objevná technologie vyústit do podstatných redukcí CO₂. Za této situace nebude mít vyšší cena CO₂ pobídkový vliv, ale přinese zvýšené riziko úniku uhlíku a vliv na konkurenceschopnost průmyslu v Evropě.

Hodnocení rizika úniku

Výsledky modelování, provedeného s ohledem na riziko úniku, přinesly překvapivě nízká čísla pro předpokládané ztráty produkce u všech kombinací nižší a vyšší hranice škály závazků, přijatých zeměmi v Dohodě z Coppenhagenu (zejména závazků EU mezi 20% a 30%). V případě obou, 20% i 30%, jak se EU zavázala, jsou očekávané ztráty produkce okolo 1% (s některými výjimkami, jdoucími až na 3,5%).

Na str. 52 Part II of the Staff Documents a také na str. 11 Communication je to vysvětleno tak, že modely předpokládají volné alokace povolenek pro výrobní průmysly. Nicméně není vyjádřeno, do jakého rozsahu tyto povolenky pokrývají požadavky nejlepšího performera. Jen s předpokládaným plným pokrytím pro přinejmenším nejlepší performery mohou být pochopeny nízké výrobní ztráty. Avšak skutečný přístup autorů Communication potřebuje objasnění. Možné vzájemné spojení nízkých ztrát produkce a volných (bezplatných) povolenek podtrhuje všeobecně postoj Eurofer, že volné povolenky jsou potřebné jako první a nejefektivnější opatření pro boj proti únikům.

Fakt, že redukce volných povolenek pod hodnoty nejlepšího performera by skutečně měly podstatně vyšší vliv, může být odvozen z možných vlivů na zisk. Například studie ocelářského průmyslu, "Indikátory rizika úniku uhlíku" NERA Consulting z prosince 2008 nalézá exemplární vlivy na GVA mezi 30% až 40% a krátkodobé redukce ziskových marží mezi 100% až 400% v případě ztráty volných alokací. Je očividné, že takové vlivy nebudou bez podstatných důsledků pro výrobu.

Eurofer zdůrazňuje, že hraniční opatření nebudou zvažována jako primární prostředek pro postup proti riziku úniku. Hraniční opatření nemohou nahradit další opatření za volné povolenky nebo vyčerpávající mezinárodní dohodu, která poskytuje stejné zacházení pro globálně obchodované zboží. Eurofer však znovu potvrzuje svůj postoj, že hraniční opatření by neměla být dána na stůl jako komplementární vyjednávací nástroj, a další práce by měly být provedeny pro zjištění, jak může být navržený přeshraniční mechanizmus ve shodě se závazky EU podle WTO.

Ing. Ambrož; Ing. Bílková